Játra, žlučové cesty a žlučník, dvanácterník a slinivka břišní jsou navzájem funkčně i orgánově závislé části trávicí soustavy. Tyto orgány mezi sebou úzce spolupracují a jejich harmonická spolupráce je potřebná k dokonalému trávení.
V ústní dutině pomocí zubů rozžvýkáme potravu na drobné kousky. Už při pohledu na jídlo, ucítění jeho vůně a ještě více chutě, se spustí tvorba slin, vylučování žaludečních a trávicích šťáv, zároveň tvorba malého množství žluči. Pohyby žaludku promíchají natrávenou potravu, pak žaludek velkou silou začne v malých množstvích směs “vystřelovat“ do dvanáctníku.
Fyzikálně-chemickým působením potravy v dvanáctníku dochází ke zvýšené produkci cholecystokyninu (hormon regulující vyprazdňování žlučníku, jednoduše střevní hormon) a ten:
- otevírá svěrač bradavky dvanáctníku - společné vyústění žlučovodu a slinivky,
- způsobuje konstrikci žlučníku, tím se žlučové a pankreatické šťávy dostanou do dvanáctníku a mísí se s natrávenou potravou,
- ve velké míře dráždí slinivku břišní ke zvýšené produkci trávicích enzymů.
Střevní hormon (cholecystokynin) je tvořený sliznicí dvanáctníku, jehož tvorba je podmíněna příchodem natrávené potravy ze žaludku (v první řadě tuky a oleji), jeho účinkem se žlučník vyprázdní. Když tvorba, vylučování, tedy celkový koloběh žluči je nesprávný, tak ani rozklad tuků a jejich následné trávení nebude správně, což se může projevit zácpou, nadýmáním, celkovou nevolností a průjmem. Přidáním žlučových kyselin do stravy je to možné příznivě ovlivnit.
Po operaci žlučníku (postcholeocystectomie) je skladovací funkce žlučníku zrušená. Žlučové šťávy nepřetržitě odtékají do dvanáctníku, a tak při zvýšené potřebě žluči (potrava s vyšším obsahem tuku) tělo nemá dostatek zásob v důsledku chybějícího žlučníku.
Tuky zůstanou strávené pouze částečně a později je střevní flóra tlustého střeva rozkládá za vzniku plynů a způsobuje tím nafouknutí břicha, případně i průjem. Nedostatek žluči v důsledku chybějícího žlučníku je možné příznivě ovlivnit přidáním žlučových kyselin do organismu.
Psoriáza
Vliv žlučových kyselin a endotoxinů při vzniku psoriázy a její léčbě (endotoxin = vnitřní jed pocházející z těla bakterií). Na základě klinických projevů (poruchy trávení, deformity žlučníku) autoři předpokládají, že nedostatek žlučových kyselin hraje významnou roli při patogenezi psoriázy. Žlučové kyseliny jsou totiž ochránci (fyzikálně-chemickými) před bakteriálním endotoxinem, které se vytvářejí ve střevě, v případě jejich nedostatku může dojít k translokaci endotoxinů, což může způsobit uvolnění cytokinů. Doplněním žlučových kyselin můžeme zabránit translokaci endotoxinů, tím i uvolnění cytokinů způsobujících zánět.
„Funkce žlučových kyselin při fyzikálně-chemické ochraně těla”. Důležitá funkce žlučových kyselin, námi objevená a později i jinými potvrzená, je zvláštní ochrana těla tvořená ve střevech. Skupina amerických vědců vyšetřeními in vitro prokázala, že makromolekula endotoxinu ošetřená solí kyseliny žlučové (deoxycholát sodný), se rozpadne na menší už netoxické molekuly.”
Toto vzbudilo podezření, že žlučové kyseliny v živém organismu (střevo) se mohou zúčastnit neutralizace endotoxinů. Bakteriální endotoxin je z hlediska chemického složení makromolekula (lipopolysacharidy), ve kterém je toxicky účinná látka vázaná na lipid bohatý na mastné kyseliny. Můžeme předpokládat, že neutralizace endotoxinů (in vivo) ve střevech je podmíněna přítomností žluči resp. žlučových kyselin.
Tento ochranný mechanismus těla nazýváme fyzikálně-chemická ochrana. Základem fyzikálně-chemické ochrany těla je detergentní účinek žlučových kyselin. Otázkou je, zda žlučové kyseliny svůj detergentní účinek vyvíjejí jen na bakteriální endotoxiny. Je známé pozorování Maxe Theilera, kdy virus žluté zimnice a jiné “arthropod borne” (rod Flaviridae) viry se spojí se žlučí opice, ty se inaktivují.
O žlučových kyselinách - fyzikálně-chemická ochrana
Poznáním účinků LPS (lipopolysacharid-endotoxin-vnitrotělový jed), se stala důležitou otázka způsobu jejich průniku do krevního oběhu. Výzkumem bylo zjištěno, že translokace endotoxinů ze střeva je způsobená nedostatkem žlučových kyselin. Za určitých podmínek - v určitých patologických situacích - se endotoxin dostává ze střeva do krevního oběhu a zde vyvolává chorobné procesy.
Za normálních podmínek žlučové kyseliny chrání organismus proti ve střevech se stále vyskytujícím se endotoxinům, neboť je štěpí na atoxické částečky. Zjistilo se, že tvoří ochranu i proti všem choroboplodným zárodkům lipoidní struktury (viry s obalovou strukturou). Tuto ochranu založenou na povrchově aktivním (detergentní) účinku žlučových kyselin jsme nazvali fyzikálně-chemickou ochranou (Bertók, 2002).
Mírná nebo silnější endotoxemie vzniklá z nedostatku žlučových kyselin se může podílet na vzniku několika chorob: septický šok, selhání ledvin pacientů s obstrukcí žlučovodů, ischemie střeva, šok z popálení, onemocnění z radiace, některé endokrinní choroby, psoriáza, ateroskleróza atd. Žlučové kyseliny mohou hrát důležitou roli při ochraně těla před chorobnými stavy jako: selhání ledvin, lupénka.
Zjistilo se, že v důsledku všech takových účinků, které narušují sliznici tenkého střeva, tím snižují nebo pozastavují produkci peptidu cholecytokyninu (CCK), při jeho nedostatku pak žlučník není schopný transportovat žluč do tenkého střeva, jehož částečná absence dovolí endotoxinům vzniklým rozkladem obalů Gramm-negativních bakterií dostat se do krevního oběhu a vyvolat toxémie, ve vážnějších případech toxický šok.
Podrobný výzkum fyzikálně-chemické ochrany, která je založená na vlastnosti povrchové aktivity žlučových kyselin, soudobými technologiemi může přinést nový přístup k onemocněním, protože se týká základního metabolismu cholesterolu, neboť žlučové kyseliny jsou výsledným produktem jejich recyklace. Jelikož množství produkovaných steroidních hormonů tvoří jen zlomek v žlučových kyselinách, právem můžeme předpokládat, že reakce cholesterol-žlučové kyseliny ve velké míře ovlivňuje přirozenou odolnost vůči chorobám, a z hlediska získané imunity je důležitá při syntéze všech steroidních hormonů. (Bertók 2002).
Dospěli jsme tedy k závěru, že v detergentních účincích žlučových kyselin jsme poznali takovou obecnou fyzikálně-chemickou obranu těla, která se neredukuje jen na bakteriální endotoxiny, ale působí i na “agens” (např. některé viry), jejichž povrch je tvořený lipoproteiny nebo má lipidovou strukturu. Mezi dosud známé ochranné mechanismy těla můžeme tedy přiřadit i fyzikálně-chemický ochranný systém, jehož základ je tvořený játry vylučovanými a v systému střevo-játra kolujícími žlučovými kyselinami.
Stres
Negativní účinek stresu na tvorbu žluči a její vyprazdňování lze vyvažovat žlučovými kyselinami. Stres je takovou specifickou odpovědí těla s různorodými projevy, která může být vyvolána jakýmkoli škodlivým faktorem (tělesným i duševním). V současnosti je jednoznačné a přijaté, že Selyeho obecný adaptační syndrom ve stejné míře u člověka i vyšších teplokrevních obratlovců a je součástí řízeného obranného systému, který se projeví febrilními stavy nazvanými i jako reakce na akutní fáze stresu.
Příkladem nejlepšího experimentu na reakci akutní fáze, sice se neztotožňuje každopádně se stresem, je soubor příznaků vyvolaných liposacharidy v buněčné stěně Gramm-negativních bakterií podobnými endotoxinu. Úloha CRP (C-reaktivní protein) v reakci na akutní fázi je zřejmě důležitá i při vytvoření tzv. imunokompentence.
Nemůžeme zanedbat fakt, že stres ve velké míře působí na celý trávicí systém, tím i na tvorbu a vyprazdňování žluči. Porucha tvorby a vyprazdňování žluči snižuje nebo zastavuje jednu z důležitých obranných systémů těla založenou na detergentních účinku žlučových kyselin Porucha tvorby a vyprazdňování žluče snižuje nebo zastavuje jednu z důležitých obranných systémů těla, založenou na detergentním účinku žlučových kyselin tzv. fyzikálně-chemickou ochranu, bez níž je tělo vystaveno útoku toxinům nacházejícím se ve střevě (např. endotoxiny) a tzv. velkým virem (např. skupina herpetických virů).
Herpes a žlučové kyseliny
“Žluč vylučovaná játry se dostává do tenkého střeva, ale ne v celém množství, a ne okamžitě. V žlučníku, umístěném pod játry se nachází mnoho žluči, která se po jídle vyprázdní a napomáhá k plynulé produkci žluči, tehdy se dostane do tenkého střeva nejvíce žluči, když je její přítomnost nejvíce potřebná.” Pacienti po choleocystektomii (odstranění žlučníku) se na tuto pomoc již nemohou spolehnout, proto během příjmu stravy mají relativní nedostatek žlučových kyselin.
Častějším příjmem menšího množství potravin, nebo doplněním žlučových kyselin vhodnými přípravky mohou tento nedostatek eliminovat. Herpes na rtu může být způsoben právě relativním nedostatkem žlučových kyselin. Žlučové kyseliny dokáží určité virusy - hlavně ty, které mají lipoproteinové obaly - rozložit (viry citlivé na dezoxycholát sodný - žlutá zimnice, herpetické viry atd.)
Cholesterol – vysoký nebo nízký
„Žlučové kyseliny tvoří velkou skupinu sloučenin vytvořených z cholesterolu, vznikají činností jater, kromě úlohy při zpracování a trávení tuků, jsou důležitým nástrojem detoxikace, vylučování cholesterolu je jedinou fyziologickou cestou jejich vzniku.“
Tvorba optimálního množství žlučových kyselin má tedy zásadní význam, protože jejich nedostatek může být zdrojem mnoha onemocnění. Jejich primární význam spočívá v tom, že pomáhají tělu zbavovat se zbytečného a tím i škodlivého cholesterolu.
Když játra produkují a vyprazdňují méně žlučových kyselin - důsledek stagnujícího, špatně a nepravidelně pracujícího žlučníku - může to být následek toho, že přijímáme málo žlučopudných potravin, tehdy zůstává v těle více zbytečného cholesterolu, trávení tuků bude nedokonalé a takto vstřebané tuky zvýší hodnotu cholesterolu a triglyceridu v krvi, usazují se v cévní soustavě na stěnách cév, zužují jejich vnitřní světlost způsobujíc tak kolapsové situace oběhu a infarkt.
Část žlučových kyselin se ve střevě absorbuje, umožňují tak vstřebání vitamínů rozpustných v tucích. Za pomoci v krvi cirkulujících žlučových kyselin se rozpuštěné vitamíny dostanou na místo jejich určení - k buňkám. Umožňují také proniknout vitamínům přes dvouvrstvou, tuk-bílkovina, buněčnou stěnu do cíle - vnitřku buňky. Z toho vyplývá, že když je nedostatek molekul žlučových kyselin ve střevě, tj. konzumujeme málo žlučopudných potravin (např. tuky, oleje), pak dojde k narušení využití a absorpce vitamínů (A, D, E, K) rozpustných v tucích.
Zbytečně pak konzumujeme dostatečné množství vitamínů rozpustných v tucích, z důvodu jejich nevhodného využití se nevstřebávají, a navzdory zdánlivě postačujícímu příjmu vitamínů vznikají avitaminózní nemoci.
Dvě třetiny žlučových kyselin vypuzených do střeva se vstřebají do krve, odtud se dostávají do jater a zůstávají v oběhu střevo-krev-játra splňující tak svou fyziologickou funkci. Pokud se žlučník pravidelně nevyprázdní, potom trávení nebude dostatečné, což se týká nejen trávení tuků, ale i uhlovodíků a bílkovin, neboť ze slinivky - pankreasu se vyprázdní menší množství sekretu obsahujícího trávicí enzymy a ten se nedostane pravidelně do dvanáctníku. Stagnující žluč může způsobit kalcifikaci a do slinivky protékající žlučový sekret může způsobit její zánět se všemi nepříjemnými následky
Nepravidelné vyprazdňování žluči má množství následků:
Soli žlučových kyselin za normálních okolností zničí škodlivé bakterie, které se dostaly z hrdla do žaludku a v důsledku nedostatečné produkce žaludeční kyseliny do tenkého střeva. Bez nich v důsledku jejich hnilobného a plynotvorného účinku dochází k nafukování, kolikám a průjmům. Tenké střevo je za normálních okolností sterilní, bakterie tam nemají co hledat.
Žlučové kyseliny, které se dostanou do poslední části tenkého střeva, jsou největšími spouštěči nucení na stolici. Z toho vyplývá, že když se do střeva dostane jen malé množství žlučové kyseliny, tj. nevyprazdňuje se koncentrovaná žluč ze žlučníku, může dojít k zácpě. Nejprve dojde k narušení pravidelnosti denní stolice, později ze stagnující stolice /zácpy/ se vstřebá stále více vody a toxických látek, které způsobí otravu těla (autointoxikace).
Normální stolice se stává tvrdší a později se formuje do bobků. Ve více koncentrované žluči žlučové barvivo zbarví stolici do tmavě hnědé. Tmavší nebo světlejší barva stolice přesně určuje množství vyloučeného žlučového barviva.
Žlučové kyseliny jsou schopny usmrtit v tlustém střevě přítomné viry s bílkovinným obalem (peplon). Zničí, zneškodní a rozlámou endotoxiny místních bakterií. Endotoxiny (vlastní vnitřní jedy), makromolekulární struktury, mají alergizující účinek, mohou způsobit arytmii, horečku, pooperační sepsi, mají vysoký podíl na mužské sterilitě. Žlučové kyseliny jsou tedy důležité při ochraně organismu vůči škodlivým fyzikálním a fyziologickým vlivům.“
Zpracování tuků
Porucha oběhu žlučových kyselin během nemoci je přítomná víceméně při každé nemoci. Dr.Légrády Péter a jím sestavená skupina lékařů během 8 let výzkumné práce dospěli k novému přístupu a závěru při zkoumání důležitosti přítomnosti žluči resp. oběhu, metabolismu a poruchy oběhu žlučových kyselin při vstřebávání tuku, látek podobným tukům, v tuku rozpouštějícím se látkám. Jednoduše zkoumali dysfunkce jater a žluči/žlučníku.
Zkoumali nejen onemocnění jater a žlučníku (např. cholelitiáza), ale i onemocnění, u kterých předpokládali úzkou souvislost se žlučovými onemocněními jako např. revmatická onemocnění, migrény a funkcionální neplodnost. Obecně je známá bolest hlavy ze žlučníku: migraine billiare. Zkoumali a vyšetřovali i alergická onemocnění a zjistili, že na dlouhotrvající nemoci nebo na chronické nemoci, je jich více - na jejich vznik a neléčitelnost - jakou roli sehrávají játra a žlučník. Toto je nový, jiný pohled. Metabolismus žluči může být narušený na pěti, šesti, sedmi místech.
Způsob léčby závisí na lokalizaci narušení. Vyšetřovali 2000 pacientů, s kontrolou je to 5000 popisů případu. Z materiálů jejich osmileté práce docházíme k závěru, že oběh tuků, látek podobným tukům, v tuku rozpouštějících se látek je víceméně přítomný u každé nemoci. Když je možné nastavit normální poměr, pak u pacientů nastává zlepšení.“
Candida albicans (candidiasis) - Kandidóza: Reálná hrozba nebo obrovský byznys?
Candida albicans je kvasinková houba tvořící pseudovlákna, nacházející se na sliznici, kůži a ve střevním traktu zdravého člověka. Houby candida albicans se zúčastňují využití natrávených látek ve střevě jako ostatní přítomné mikroby. Počátkem kandidózy většinou považujeme, když se za určitých vlivů okolí (např. ATB, nesprávná výživa, nepravidelnost, stres) sníží střevní imunita, a tím může dojít k množení candidy. Candida albicans napadá orgány z více stran a komplexním způsobem.
V případě, že došlo množení candidy ve střevním traktu, v dutinách močových a pohlavních orgánů, jakož i na kůži a v dutině ústní, nastává proražení sliznice střeva. A takto se candida může dostat do oběhového systému a vyvolat systémovou kandidózu (rozšíření na celé tělo). Tyto podmínky jsou u moderního člověka často dané, tedy kvasinková nemoc je již dnes civilizační chorobou. Zdravotní stav obyvatelstva je v současnosti slabý... široce spektrální antibiotika resp. dlouhodobé užívání některých antibiotik (penicillin, tetracyklin, erythromycin) může poškodit citlivou mikrobiální rovnováhu střevní flóry. V produktech živočišného původu (mléko, mléčné výrobky, maso) mohou být přítomné stopy antibiotik.
Strava bohatá na bílkoviny s převahou tuků a cukrů a chudá na celulózu a pektiny (balastní látky) primárně zvyšuje riziko vzniku kandidózy. Oslabení centrální střevní imunity stresem je v současnosti již poměrně známým faktem, proto je mimořádně důležité dosažení klidu. Mezi kandidózou a alergií zjišťujeme několik paralel.
Alergií oslabený imunitní systém je mimořádně zranitelný, a tak se může stát terčem kvasinek... V pozadí alergií často stojí začínající, celé tělo napadající (systémová) kvasinková nemoc, u pacientů s kandidózou je podstatně vyšší výskyt alergické rýmy, astmatu, ekzému a alergie na potraviny! Dlouhodobý boj s kvasinkami způsobuje hypersenzitivitu imunitního systému vůči cizím buňkám, plazmě, jakož i vůči produktům látkové výměny, vytvářejí tak chronické alergické projevy. Za část alergických projevů jsou odpovědné nejen živé kvasinky, ale i jejich chemické výměšky a odumřelé části..."
Co je třeba vědět o kandidóze: Kandidóza může být systémová (celé tělo zasahující) nemoc, která se vyvine při patřičné predispozici a v určitých klinických situacích. Systémová kandidóza je těžká, život ohrožující nemoc, která se může objevit u pacientů se sníženou imunitou nebo po velkých břišních operacích, u pacientů ošetřovaných na JIP po operacích.
Část dobře známých projevů se týká kůže a molusek (acrochordon), resp. sliznic. V současnosti je stále vyšší výskyt pooperačních nebo systémových kandidóz, protože narůstá počet pacientů se sníženou funkcí obranného systému. Kandidóza a jiné mykózy jsou velkou výzvou pro pacienty po transplantaci orgánů a kostní dřeně, s maligními hematologickými onemocněními, po agresivní chemoterapii, na JIP s trvalou intravaskulární kanylou, po velké břišní operaci, HIV pozitivních.
Vaginální kandidóza se může opakovat u žen se zdravou imunitou i bez predispozice. Kandidóza, jako nemoc, má více projevů: svědění různých částí těla, zhoršení zraku, pocit knedlík v krku, obstrukce nosu, únava, poruchy koncentrace, distenze břicha, chuť na cukry, zácpa, průjem, křeče během menstruace atd.
Část pacientů měla nebo i má kandidózu kůže, nehtů nebo vaginální kandidózu, resp. jiný průběh mykózy a ani o tom netuší. Pacienti trpící “novou” kandidózu vážně trpí.
„V současnosti nárůstem pacientů s přechodným nebo trvalým imunodeficitem, narostla i závažnost mykotických infekcí. V ochraně těla proti mykózám rozhodující roli mají granulocyty a monocyty, tedy u pacientů s nízkou hladinou bílých krvinek (neutropenie) se může vyvinout těžký, celé tělo postihující infekt. Více než 50 % úmrtnosti onkologických pacientů v období deficitu bílých krvinek, které tvoří protimykotickou ochranu, jsou způsobené těžkou systémovou kandidózou - potvrzeno pitvami (Jehn 1988).
Pacienti s trvalou nízkou hladinou bílých krvinek, zajišťujících ochranu proti mykózám, se systémovou mykózou a navzdory protimykotické terapii často umírají... Není zanedbatelné ani to, jaké další následky mají aplikované léky na i tak deprimovanou kostní dřeň. Při bakteriálním onemocnění pacientů s trvale nízkou hladinou bílých krvinek zajišťujících ochranu proti mykózám nasazené antibiotika mohou hrát důležitou roli při intoxikování kostní dřeně…”
Význam a účinky žlučových solí na Candidu albicans.
Žlučové kyseliny, zvláště kyselina cholová, dezoxycholová a kenodezoxycholova zabraňují růstu a množení (fungistatické) Candidy albicans, jsou fungistatické. Žlučové soli napomáhají přeměně Candidy albicans na užitečné kvasinky. “Protimykotická funkce žlučových kyselin:... Došlo se k závěru, že žlučové kyseliny a jejich jednoduché soli vykazují protikvasinkovou aktivitu.
Na základě předchozích informací bylo překvapením zjištění, že žlučové kyseliny zabraňují množení kvasinek druhu Candida.“ Výsledky jasně potvrzují důležitost normální zdravé mikroflóry střeva při ochraně před přemnožením Candidy albicans. Druhotné žlučové kyseliny mohou zabraňovat a snižovat riziko uchycení Candidy albicans na sliznici střeva tak, že změní adhezivní molekuly Candidy nebo receptory nebo obojí, tím znemožní buňkám Candidy přilnutí ke sliznici střeva.
V žluči hledejme pramen mládí.
Věda udělala další krok ve výzkumu dlouhého života. Studie kanadské univerzity Concordia prvotně identifikovala roli jedné druhotné žlučové kyseliny, kyseliny lithocholové (LCA) v souvislosti s prodloužením života. Výzkum probíhal na droždí, ale tento objev může mít důležité účinky na délku lidského života a zdraví, droždí se ve více složkách podobá lidským kvasinkám.
Ze starších studií víme, že žlučové kyseliny mají blahodárný účinek na zdraví a délku života a na základě poznatků předpokládáme, že žlučové kyseliny dávají možnost léčby chorob objevujících se ve stáří. Dávají naději na zdravější život.
Jak funguje tělo bez žlučníku?
Žlučník funguje jako zásobárna žluče, která se tvoří v játrech. Pokud sníte potravu s vyšším obsahem tuku, dostane signál k vyloučení většího množství žluče na hladké zpracování přijaté potravy. Po operaci žlučníku (chybějící žlučník nedokáže zadržet žluč) žluč vytéká do dvanáctníku nepřetržitě a tak po snědení tučného jídla se žluč nevyloučí dostatečně a vzniká tak nevyvážené trávení. Tuky se začne rozkládat až pomocí mikroflóry v tlustém střevě, což způsobí množství plynů, nadýmání, průjmy, bolesti...